Hororové okamžiky
s kamarády a po návratu domů našla vzkaz od mamky, že má noční službu. Táta také nebyl doma a moje sestry, Vendula a Katka, už spaly. Šla jsem se proto koukat na televizi do ložnice rodičů. Ležela jsem na posteli v tričku a kalhotkách a přepínala programy, dokud mě nepřemohl spánek. Spala jsem dost hluboce, takže mi uniklo, že táta už přišel domů. Ale najednou jsem se probrala - něčí ruka mi šmátrala pod kalhotkami. Byl to otec! Umírala jsem strachy. Zdá se mi to, nebo ne? Jakmile na mě nalehl, ucítila jsem z jeho dechu alkohol a došlo mi, že je to skutečnost. Další okamžiky mám dost zamlžené.
Pamatuju si, že jsem volala na ségry, ale otec mi přimáčknul rukou ústa, aby mě umlčel. Snažila jsem se ho kousat a vytrhnout se mu, ale on mě udeřil do tváře. ,Lež klidně!' zabručel. Tím ten horor teprve začal. Otec ze mě serval kalhotky a znásilnil mě. Ležela jsem úplně ztuhlá a snažila se nevnímat, co se děje. Když skončil, řekl jen ,Neříkej to mámě' a dodal ,Jinak tě zabiju!'
Druhý den jsem se vzbudila s palčivou bolestí v břiše. Ležela jsem v posteli a třásla se. Ani nevím, co přesně se mi honilo hlavou - asi pocity strachu, hanby a zmatku. Jak mi to mohl udělat? Vždycky jsem ho přece měla ráda! Myslela jsem si, že to musí být moje chyba. Když jsem přišla do kuchyně, otec seděl u stolu a četl si noviny. Vyhýbala jsem se jeho pohledu. ,Chceš odvézt do školy?' zeptal se s ledovým klidem. Choval se, jako by se vůbec nic nestalo! ,Půjdu pěšky, díky,' špitla jsem. Nemohla bych s ním zůstat o samotě. Z muže, kterého jsem zbožňovala, se najednou stala moje největší noční můra."
Jsi těhotná!
,Je ti dobře, Nadi?' zeptala se mě jednoho dne. ,V pohodě. Proč?' předstírala jsem údiv. ,Všimla jsem si, že jsi přibrala,' odpověděla. Koukla jsem na svoje břicho. Pravda, džíny mi byly menší. Měla jsem trochu problémy se srdcem a nedávno jsem začala brát nové tablety - mohla jsem po nich přibrat? ,Bude lepší zajet k doktorovi,' rozhodla mamka.
O pár dní později mě vzala do nemocnice. Na recepci řekla: ,Běž dovnitř, já tady počkám.' Spatřila jsem doktorku, která mě znala odmalička. Prohmatala mi břicho a zarazila se. ,Naďo, ty jsi s někým měla sex?' zeptala se. Sklopila jsem oči a zavrtěla hlavou. ,Jsi si jistá? Můžu ti pomoct, ale musíš mi říct pravdu. Jsi šest měsíců těhotná.'
Těhotná! Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych mohla čekat dítě. Sexuální výchova nebyla mojí silnou stránkou a vlastně jsem si nebyla jistá, jestli už mi začaly měsíčky. Byla jsem tak naivní. V tu chvíli jsem se sesypala. ,Udělal to můj otec!' brečela jsem.
Doktorka mě držela za ruku, dokud jsem jí všechno nepověděla. "Musím oznámit tvojí matce, že jsi těhotná,' naléhala. Nakonec jsem souhlasila, ale prosila ji, ať se nezmiňuje o otci. O pár minut později mamka vpadla do ordinace a objala mě. ,Omlouvám se,' řekla, ,moc mě mrzí, že jsi nemohla přijít za mnou.' Lékařka skutečně neřekla mámě, kdo je otec mého dítěte.
Cestou domů jsem přemýšlela, jak dlouho se mi ještě podaří tajemství udržet. Naštěstí to trvalo krátce. Když jsme dorazily domů, přiběhla moje setra Vendula a křičela: ,Byla tu policie a odvedla tátu!' Doktorka ho udala. Pohlédla jsem na mamku, které se najednou rozbřesklo. ,Naďo,' zeptala se zoufale, ,tvůj otec tě znásilnil?' V rozpacích a totálně zahanbená jsem utekla do svého pokoje. Máma mě s pláčem následovala. ,Nemůžeš za to,' ujišťovala mě. ,Ten hajzl zaplatí za všechno, co ti udělal!'"
Mám si dítě nechat?
a incestu a později ho odsoudili k deseti letům vězení. Z jeho vysvětlení, proč mě znásilnil, se mi udělalo zle. ,Chtěl jsem si dokázat svoje mužství,' uvedl. Jenže já neměla čas otce nenávidět, pořád jsem myslela na svoje nenarozené dítě. Doktoři doporučovali potrat. ,Dala bys život svému vlastnímu bratrovi,' varovali mě. Také připomínali riziko postižení dítěte. Rozhodovaní bylo strašně těžké.
Pokud si dítě nechám, co na to řeknou lidé? Bude zdravé? Nebudu si při každém pohledu na něj připomínat znásilnění? Ale pokaždé, když jsem cítila, jak mě dítě kope, došlo mi, že ho nedokážu dát pryč.
Nezáleželo na okolnostech, cítila jsem, že své dítě budu opravdu milovat. Naštěstí mamka stála při mém rozhodnutí a tak jsem dva týdny před třináctými narozeninami přivedla na svět syna Martina. Od prvního momentu, kdy jsem ho uviděla, jsem ho milovala. Byl nádherný a díky bohu zdravý. Zírala jsem na něj a nemohla pochopit, že něco tak dokonalého mohlo vzejít z něčeho tak příšerného...
Pro každou matku jsou začátky těžké, ale pro mě byly obzvlášť náročné. Musela jsem najednou vařit sunar a vyměňovat plenky, přitom jsem sama byla ještě dítě. Naštěstí mi máma hodně pomáhá, ale je to pořád dost vyčerpávající. Horší je, že se musím vyrovnávat s útoky okolí, protože Martin vzešel z krvesmilství. Na ulici na nás zírají sousedi, a když jsem šla po pěti měsících od porodu poprvé do školy, šikanovali mě. ,Tahle spala se svým tátou!' pokřikovali na mě spolužáci, kdykoliv jsem je míjela. Ani Martin, ani já s tím nemůžeme nic udělat a mě děsí představa, že až bude starší, čekají ho stejné problémy s nadávkami a ubližováním. Každopádně jsem rozhodnutá ho vychovat tak, aby se za sebe nikdy nestyděl. To, co mi táta provedl, bude mě a mého syna provázet po zbytek našich životů. Ale na druhou stranu - otec zůstal úplně sám. Martin a já vždycky budeme mít jeden druhého."
Ale koukám,že tady někdo umí dobře kopírovat...tenhle článek jsem viděla na jednom blogu....